Informace o honitbě
Mapa

V současnosti hospodaříme na cca 1009 ha honební plochy (z toho cca 200 ha lesa), kterou máme pronajatou od honebního společenstva Ratměřice. Naše honitba leží v okrese Benešov v nadmořské výšce 400 až 570 m.
Zvěř v honitbě:
Mezi hlavní druh patří srnčí, dále honitbu hojně navštěvuje černá zvěř a v části jsme několikrát pozorovali daňčí. Z drobné je to stabilně bažant a v menších počtech zajíc. Dále pak kachna divoká hlavně na větších rybnících. Každoročně také vypouštíme kolem 150 ks kachny z polodivokého chovu.



Srnec obecný
Srnčí zvěř je v současné době naší nejrozšířenější spárkatou zvěří. Délka těla 95 až 140 cm, výška v kohoutku 60 až 80 cm. Srst v létě žlutě až tmavě červená, v zimě šedohnědá až tmavošedá. Srnec (samec) má na hlavě až 30 cm dlouhé parůžky, které každoročně shazuje v říjnu až prosinci. Původně obýval pouze lesnatou krajinu, ale v posledních desetiletích se přizpůsobil i životu v tzv. kulturní stepi, kde změnil své životní návyky - zejména v zimě se zde sdružuje do početných tlup. Živí se listy a větvičkami dřevin, různými trávami a bylinami a zemědělskými plodinami. Na pastvu vychází hlavně večer. Srnčí říje probíhá uprostřed léta. Srna je březí asi 40 týdnů, protože vajíčko se začíná vyvíjet až asi po 20 týdnech utajené březosti. V květnu až červnu klade 1 až 3 srnčata. Připomeňme si, že v průběhu roku jsou u srnčí zvěře dvě kritická období, kdy je nejvíce zranitelná. Je to období kladení mláďat (to je v květnu a červnu) je nutné zachovávat v honitbě klid. Kritické období je samozřejmě i doba zimní, kdy zvěř za hlubokého sněhu nebo při silných mrazech, při nedostatečném přikrmování strádá.

Prase divoké
V myslivecké mluvě černá zvěř. Černá zvěř je velice ostražitá a člověku se za všech okolností vyhýbá. V případě ohrožení selat nebo v případě poranění se však chová velmi statečně a dokáže velmi nebezpečně zaútočit. Bachyně žijí ve společných, často velmi početných tlupách, se svými selaty a staršími potomky. Dospělí kňouři bývají samotáři někdy vážící i více než sto padesát kilogramů. K tlupám přichází pouze v období chrutí. Selat může být v jednom vrhu i deset, obvykle však o něco méně. Divokým prasatům vyhovují nejvíce klidná lesní zákoutí, během léta se však uchylují také do velkých lánů obilí, řepky nebo kukuřice. někdy vychází za potravou především v noci. Velice rádi se kaliští. Divočáci jsou všežravci a potravu si s oblibou vyrývají ze země. V lesích vyhledávají žaludy, bukvice, kaštany, kořeny, oddenky a hlízy rostlin. V jejich jídelníčku však nechybí ani hraboši, hmyz a larvy různých škůdců, kterých pohubí značné množství. Jako zdravotní policie likvidují uhynulou zvěř. Bohužel dokáží při přemnožení napáchat velké škody.

Zajíc polní
Životním prostředím, které nejvíce vyhovuje zajíci, jsou otevřená pole. Má-li vhodné potravní podmínky, obývá však i lesní celky. Před nebezpečím ho ochraňují především jeho dobře vyvinuté smysly, dokonalé ochranné zbarvení a rychlý běh. Při unikání do bezpečí často kličkuje a odskakuje ze svého směru. Zajíc je typickým býložravcem. Vyhledává s oblibou louky s výběrem bylin, jeteliště, porosty vojtěšky, v zimě zelené ozimy obilovin, v teplých oblastech pole se zeleninou nebo cukrovkou. Nedostatek představuje pro zajíce doba s vysokou sněhovou pokrývkou. Tehdy okusují letorosty a kůru stromů, čímž škodí v lesních školkách a sadech. Zajíc téměř nepije a postačuje mu voda získaná z potravy. Díky změnám v krajině, používání nejrůznějších chemických látek a těžké zemědělské techniky stavy zajíců za posledních třicet let vážně poklesly. I v naší honitbě je všeobecně drobná zvěř na velké ústupu.


Bažant obecný
Bažant obecný je jedním z nejdůležitějších myslivecky obhospodařovaných druhů pernaté zvěře. Nejlépe se mu daří v nížinných zemědělských oblastech se střídáním mezí, lesíků, polí a luk, kde si vyhledává převážně rostlinnou potravu. Pouze jeho kuřata jsou závislá na drobné živočišné potravě tvořené různými malými živočichy, hmyzem a jeho larvami. Podobně jako jiná drobná zvěř doplácí i bažanti na změny v krajině, a také na v současnosti velmi vysoké stavy predátorů.


Kachna divoká
Kachny divoké (také se jim říká březňačky) představují nejpočetnější skupinu vodní pernaté zvěře. Kachna březňačka je typickým obyvatelem většiny našich rybníků, přehrad i pomaleji tekoucích řek. Kachna divoká hnízdí nejčastěji přímo na zemi v krytu blízko vody. Vajec bývá v jedné snůšce nejčastěji okolo deseti. Význam kachny březňačky je pro naši přírodu velký.Ztráty myslivci často vyrovnávají umělými odchovy divokých kachen. Jejich vypouštěním a následným lovem však nelze prozatím vyrovnat ztráty způsobené v divoké populaci změnami životních podmínek.


Liška obecná
je zařazena do skupiny zvěře myslivosti škodící. Nejvíce jí vyhovují lesy poskytující dostatek úkrytů, ale nepohrdne ani křovinatými stráněmi či starými stohy. Potrava lišky je tvořena převážně živočišnou složkou. V době vyvádění mláďat, nouze a při přemnožení působí liška významné škody na ostatní zvěři - koroptvích, bažantech, zajících, divokých kachnách i srnčatech. Liška má v přírodě důležité postavení hubitele hrabošů a "zdravotní policie", protože posbírá spoustu uhynulých zvířat.


Dále můžete v naší honitbě spatřit zvěř běžně žijící na území naší vlasti. Např Jezevece , Kunu skalní a lesní ,v části honitby občas uvidíte i Daňka.

Kuna Daněk skvrnitý Jezevec